Váží víc jak čtyři tuny, vysoká je přes tři metry a když rozevře všechna svoje ramena, stojíte před „chobotnicí“ o rozpětí téměř pětimetrovém. Řeč je ale o drapáku, jehož „chapadly“ v bunkru SAKO Brno projde směsný komunální odpad z Brna a širokého okolí. Za hodinu tohle monstrum přemístí a hlavně v bunkru promísí 70 až 80 tun odpadu před jeho přeměnou na energii. (9/2025)
Směsný komunální odpad z Brna končí v areálu městské společnosti SAKO Brno. Popelářské vozy jej svezou do obrovského zásobníku odpadu, zvaného bunkr, kde čeká na své energetické využití. Údělem drapáku je promíchávat odpad v bunkru a pak jím ládovat nenasytná ústa dvou velkokapacitních kotlů, v nichž se odpad mění na teplo a elektřinu pro brněnské domácnosti. „Maximálně může nabrat pět tun, obvykle tak tři a půl, čtyři, podle druhu materiálu,“ říká vedoucí technické obsluhy SAKO Brno František Urbánek. Vychází mu, že každý z drapáků přemístí 70 až 80 tun odpadu za hodinu, v noci a o víkendu o něco méně. Než drapák přiloží do kotle, musí odpad v bunkru několikrát vyzdvihnout do výšky a poté jej zase pustit. Děje se tak proto, aby se obsah bunkru co nejvíce vzájemně promísil a vytvořil hmotu, která vydává přibližně stejné množství tepla.
V bunkru SAKO BRNO se nacházejí drapáky hned tři. Dva jsou v provozu, třetí je záložní. Základní údržbou procházejí drapáky v areálu SAKO Brno jednou za týden. Kontroluje se zejména stav hydraulických válců, čepů, množství oleje. Brněnský Drapák je totiž hydraulický. Jeho korpus obsahuje 280 litrů oleje pohánějících šest dvoumetrových ramen, každé o hmotnosti 800 kilogramů. „Hydraulika zaručuje větší sílu, rychlost i přesnost úchopu,“ pochvaluje si František Urbánek. Jednou za dva roky musí drapák opustit vyhřáté prostředí blízko kotlů a přemístit se do specializovaného servisu. Vždyť taky v SAKO Brno pracuje prakticky NON-STOP.
Díky neúnavné práci brněnských Drapáků tak může přibližně čtvrtina tepla pro brněnské domácnosti pocházet z energeticky využitého odpadu a nikoliv z fosilních paliv. Odpad, který by bez brněnského ZEVO (alias „spalovny“), bez drapáků a hlavně bez party šikovných jeřábníků skončil na skládce, kde by zatěžoval přírodu, se nám domů vrací v podobě tolik žádaného tepla a elektřiny.